U nas, na Biełaj Rusi, inačaj, čym paŭsiul na śviecie:
Najpierš nad łuhami paciahnie travoj dy buraj. I cišaj.
Potym, adnojčy, raptoŭnaja śviežaść pavietra. Viedama: vosień
I zaraz ža ptuški paciahnucca ŭ vyraj. čuvać ich paŭsiul.
Pa kamianistych zahonach, što kruta ŭzychodziać pa ŭžhorkach
Uschodzić pavoli žyta. Les daloki lažyć błakitam.
Dzie paśviacca statkami koni. Kałmatyja i ŭ putach.
Viečar prychodzić i zory. I viedaješ, raptam vyrazna adčuŭšy
Jak byccam ty sam jak biarozy, jak drevy ź ziamli ŭzros, viedaieš
Što klikaje ptušak u noč lacieć. Što ŭ vietry śpiavaie.
…Hatovy serca ŭłasnaje na šlach ptušyny śpieŭny zamianić.
Nia stoj ty vieraśniovaj nočču, nia słuchaj pieśni žuravoŭ
Zaparošyš serca zorami. Sypiać jany — hety zyrki piasok.
Serca tuhoj zaparošyš… I pa što? Polem imhlistym
Viecier pachnie. Sivaja rasa ŭ halinach kropli kryvavić.
© Krystyna Krahelska
O půlnoci když láme se rok jako chléb
sáhnu si na tepnu ucítím tep
to tepe krev slepého hodináře
a je to zvláštní pocit
a je to zvláštní pocit
sám sebe vyrvat z kalendáře
Venku na obloze svá pírka rozprostřel páv
půlnoc je chvíle prvních agenturních zpráv
a pevných slibů do nového roku
svět jako po narkóze
svět jako po narkóze
vstal a volá do útoku
V okýnku orloje se loutky uklání
hokynář s měšcem vojáček se zbraní
smrt kosu nabrousí
šašek cinkne činely
a lidé přejou si šťastný
šťastný šťastný a veselý
Rozcuchaná holčičko z Bangladéše
už tě nikdo nikdy neučeše
jsi moje nejsmutnější loňská fotka
láska je vyprodána
láska je vyprodána
a já jsem bolest potkal
Jsem o rok starší a smutnější než jsem byl
tak málo jsem dosud pochopil
i když jsem první těžkou nemoc přestál
za mým vozem se práší
za mým vozem se práší
a v předu neznámá je cesta
V okýnku orloje se loutky uklání
hokynář s měšcem vojáček se zbraní
smrt kosu nabrousí
šašek cinkne činely
a lidé přejou si šťastný
šťastný šťastný a veselý
O půlnoci když láme se rok jako chléb
sáhnu si na tepnu ucítím tep
to tepe krev slepého hodináře
(c) Nohavica
